Polsko - AUSCHWITZ, BIRKENAU

V úterý 12. května jsem navštívila bývalý koncentrační tábor v Osvětimi s návštěvou nedaleké Březinky.

A jaké to bylo? To si můžete přečíst a shlédnout na fotografiích v tomto článku ...

Začněme od začátku - v půl deváté ráno vyrážel od naší školy autobus směřující do Polské Osvětimi. Cestou jsme zhlédli dokument o koncentračním táboře a byli jsme seznámeni se spoustou informací ještě před návštěvou.

Po pěti hodinách cesty jsme dorazili na místo a ve dvě hodiny odpoledne, kdy bylo značné vedro, jsme začali prohlídku. Prošli jsme bezpečností prohlídku, dostali přijímače se sluchátky a poté se vydali po cestě pod známou bránou s nápisem "Arbeit macht frei" - práce osvobozuje.

Jak nám bylo řečeno, toto bohužel neplatilo a z tábora se i díky práci dostávalo jen výjimečně.

Procházeli jsme okolo nezpřístupněných bloků, do těch přístupných jsme se postupně vydávali, s komentářem zkušené polské průvodkyně hovořící slovensky. V několika blocích jsme zhlédli fotografie pořízené při transportech, po Osvobození nebo třeba materiální fotky ukazující život za doby druhé světové války v Auschwitz. Ani si už úplně přesně nepamatuji, kolik bloků jsme prošli a kde jsme co viděli, ale na jednu navštívenou budovu nezapomenu.

Mám na mysli blok s vystavenými plechovkami od Cyklonu-B, který se používal při zabíjení v plynových komorách a tyto vystavené plechovky byly nalezeny po Osvobození. Cyklon-B byl (a je) vyráběn i u nás - v Kolíně - jedna plechovka mohla zabít až 2000 lidí.

(Taky bych měla dodat, že v některých úsecích se nesmělo fotit, proto nemám bohužel fotky, které bych vám chtěla ukázat, ale najdete je na spoustě serverů, když prolistujete google.)

Další věcí, co mě v tomto bloku opravdu dostala byl prosklený sál naplněný vlasy žen nalezenými také po osvobození. Nalezeno bylo okolo 7 tun vlasů, zde jsou však "vystaveny" pouze asi 2 tuny. Dále také kartáčky, hřebeny, hrníčky, příbory, boty či kufry za těmito prosklenými výlohami byly velice fascinující. To uvědomění, že před několika desítkami let tam lidé hromadně umírali a trpěli. ..

Postupně jsme prošli prakticky celý tábor - přes přístupné bloky a dvůr, kde byli táborníci stříleni u zdi, okolo šibenice, kde byl pověšen vůdce tábora a přes repliku plynové komory a krematoria jsme se vydali zpět k autobusu, kterým jsme vyjeli do nedaleké Březinky.

Zde jsme prošli okolo strážné budovy, kterou jistě znáte z fotek a pohlednic. Prohlídku jsme měli zkrácenou, prošli jsme tedy s výkladem okolo vlakového vagónu, ve kterém byli židé převáženi, cestou k budovám, ve kterých byli vězni ubytováni a dalším budovám, které fungovaly jako toalety.

Kdo chtěl, podíval se také nahoru do hlavní strážné věže, odkud byl opravdu velice úchvatný pohled.

Po několika hodinách polské prohlídky jsme se vydali zpět domů. Cesta byla opět dlouhá a všichni jsme byli značně vysílení a unavení, mně se tedy podařilo na pár minut usnout.

Nezapomněla jsem však na vás a rozhodla se napsat tento Fotoreport a podělit se s vámi o své zážitky, nezapomeňte tedy článek ohodnotit a napsat do komentáře, zda jste také byli v Osvětimi, jaké byly vaše pocity, nebo jestli byste se sem rádi vydali!

Toto sloužilo v Březince jako toalety.

Vagón, kterým byli židé převáženi do koncentračních

 táborů a v nichž byly podmínky víc než příšerné.

Zeď smrti - zde byli vězni nemilosrdně stříleni,
 jejich památku připomínají věnce.

Jedna z budov bloků

Socha židovské matky z koncentračního tábora.

Doufám tedy, že vás článek zaujal, děkuji za přečtení a přeji všem krásný den!

- Tee